Cestou necestou

K letenkám na Zéland jsme měli pouze 2 požadavky – nejlevnější a pokud možno neletět přes Taipei s China Airlines. Měli jsme štěstí a obě kritéria byla k naší spokojenosti naplněna. Čekala nás 36 hodinová cesta z Prahy přes Helsinky a Shanghai do Aucklandu.

Ráno 27.10.2015 jsme se naposledy rozloučili s Denči rodinou a táta nás, 2 krosny,2 batohy a jednu tašku na notebook odvezl na Letiště Václava Havla. Odbavení a check-in proběhl tak jak jsme očekávali s tím, že budeme muset to stejné absolvovat znova v Shanghai, kvůli změně letecké společnosti. Odlet na čas v 11:25 s Finnair do Helsinek zpestřen Dienstbierem pár řad za námi v Economy.

V Helsinkách překvapivě slunečno a tepleji než u nás, z letadla jedeme autobusem a Dienstbier zase chudák na stojáka mezi dveřmi. Na letišti dáváme Burgerking a dvou hodinové čekání prokecáme s Fábiem z Břeclavi co letí taky na WH (Working-Holiday visa) do Christchurch (Jižní ostrov).

Let z Helsinek naplánován na 9,5 hodiny opět podle plánu, sedíme v zadní části Airbusu A330 a finské letušky si dávají záležet, aby nezapomněli nabídnout Finlandii zdarma, téměř pokaždé když projdou.

Po  přistání v Shanghai v 8:15 ráno se dostáváme k vysvětlení proč cestou necestou. Z kapacitních důvodů nenaložili můj batoh a máme se prý domluvit v Baggage claim co a jak. Po 15 minutovém rozhovoru s Číňankou, jejíž angličtina byla na úrovni nižšího stupně základní školy a pořád dokola se ptala - jak jsme se tam dostali, jsme obdrželi patřičné potvrzení. Poté prošli imigrační, kde jsme obdrželi tranzitní víza na 72 hodin.

V letištní hale na nás čekal kamarád od Denisy táty, s kterým jsme měli domluvenou rychlou prohlídku města. Shanghai je 3. nejlidnatější město světa s 23 mil. obyvatel, vzhledem k tomuto faktu město i tak vypadá. Nad městem se drží šedá vrstva smogu a při každém nádechu to jde opravdu cítit. Kvůli nedostatku času mezi lety (7 hodin, takže cca 4-5 h na město) jsme vzali taxi. Trošku nás mrzelo, že jsme nejeli metrem a městským vlakem, který jede na magnetickém polštáři někdy až přes 300 km/h. Taxi na okraj centra z letiště jelo asi 50 minut a ujeli jsme zhruba 60-70 km. 

Navštívili jsme tržiště Čchi-pao, které připomínalo svými uličkami a kanály italské Benátky. Na tržišti jsme strávili 2 hodiny. K našemu překvapení obchůdky nebyly nijak závratně levné a to jsme tam potkali sotva 5 osob jiného než čínského vzhledu.

Ochutnali jsme pár místních specialit (Sladko-kyselá jablíčka obalená v cukru, knedlíčky plněné krabím masem, sladkou placku plněnou fazolemi – tak tuhle placku víckrát ne, na závěr hovězí pikantní polévku, která byla naopak vynikající). Poté už jsme se rozloučili a zase taxíkem odjeli na letiště.

Na poslední část letu jsme se moc těšili. Letěli jsme nejnovějším Boingem 787 s Air New Zealand.  Sedačky s bočním vedením, víc místa na nohy, lepší interaktivní systém, safety video -  rapperská verze Men in Black, letušky se během letu převlékly do šatů s Maorskými vzory. Celkový dojem fakt pecka!

Do Aucklandu jsme přiletěli v 7:15 ráno ve čtvrtek 29.10.2015. Vyzvedli jsme tedy jen jednu krosnu a pokračovali k imigrační kontrole, k našemu údivu nás vůbec nekontrolovali. Museli jsme jenom zvednout nohy a ukázat, že máme čisté podrážky u pohorek (z důvodu přenosu semen jiných než Novozélandských rostlin). Před letištěm jsme se panákem slivky rozloučili s Fábiem a Airbusem pokračovali do centra.

V centru nám kvůli přesunu zastávek trvalo déle najít tu naši, z které jsme pokračovali do čtvrti Point Chevalier, kde jsme měli domluvené ubytování u Petra a Janči, kamarádů od naší Aničky, která už tam na nás netrpělivě čekala.