Z Aucklandu jsme měli namířeno do Napier. Letěli jsme si koupit auto, které nám doufejme bude sloužit celý rok, jak na komplexní dopravování, tak na částečné živobytí. Hned na letišti v Aucklandu nás překvapilo, že u Domestic (domácích) letů nás nikdo nekontroluje ve smyslu co si bereme do letadla, žádný rentgen, prostě jen kontrola letenky.
 |
| Bombardier Q300 |
Letadlo je cca z půlky obsazeno a jediný stevard sám zavírá zevnitř dveře a hlásí kapitánovi, že jsme ready to take off. Abych řekl pravdu, tak tenhle vrtulák měl mnohem větší zrychlení, něž jaké jsem kdy zažil, ale zase na druhou stranu byl určitě nejmíň stabilní ze všech letadel co jsem kdy letěl.
V Napier je tak maličké letiště, zavazadla vám přivezou do krajní místnosti letištní haly, která připomíná prosklenou garáž a vy si je sami berete z těch velkých přepravních vozíků.
Na letišti nás vyzvedl Dan, od kterého jsme kupovali auto. Přepis tu funguje opravdu rychle - zajde se jen na poštu, vyplní formulář, zaplatí 9 $ a je hotovo. Auto je pouze dvou-místné, v zadní části předěláno na postel 2x1,5m s dostatkem úložného prostoru pod ní.
 |
| Toyota Previa 2000, 3.0 V6 automat |
Potom co jsme Dana odvezli domů jsme jeli na prohlídku ubytování. Starší, ale čistý dům s pohodovým majitelem jménem Callum. Tento dřevěný, asi 7+1 dům je celkově veden v takovém funky-retro stylu. Denča hned po prvním spatření tohoto domu prohlásila, že to tu vypadá jako u Rona Weasleyho (pro zájemce - hoďte si do GoogleEarth - Battery road 33, Napier, New Zealand). Bydlí nás tu celkem 7 - Callum, který si předělal půdu na svůj pokoj, pak my, Německý pár a Britský pár, tedy pár prostě dva týpci co se mají rádi, ach ta láska :-)
 |
| Pan spisovatel sepisuje blog |
 |
| Kuchyň |
Následující den jsme napsali Ryanovi - kontraktor, na kterého jsme dostali číslo od Dana, zdali by nám nedohodil nějakou tu práci. Ryan pohotově zareagoval a o necelé 2 hodiny později jsme měli v rukou smlouvy s tím, že další den - čtvrtek máme ráno v 7:30 sraz a jdeme makat :-D. Práce pro takového kontraktora má své výhody - nikdy nevíte co budete další den dělat. Naštěstí se ve čtvrtek jednalo o práci ve Waterfactory, která místní vodu balí do 7-mi litrových pytlů, dále do krabic po 4 pytlích a nakonec 36 krabic na paletu, které se naloží do kontejnerů. Hádejte, kam se tato voda exportuje? No přece do Číny :-) Když jsme odpoledne řekli Callumovi, kde jsme byli makat, tak nás pohledem málem vyhodil z baráku :-D
V pátek jsme jeli makat na Vinnou farmu. Denča dělala tzv. prunning=prožezávání spodních větviček vinné révy. Za pouhý den dle jejího odhadu udělala zhruba tak 500 dřepů. Zde je vidět jasná ukázka toho jak lze práci skloubit s aktivním posilováním hýžďového svalstva, takže všichni, kdo mají v této oblasti problémy honem na farmu!
Já s Ondrou - třetím členem naší úderné skupiny jsme měli taktéž postaráno a pořádný workout. Bohužel hodně jednostranný. Dostali jsme za úkol celý den zabouchávat 10 cm dlouhé hřebíky do dřevěných sloupků konstrukce vinice. Hřebíky drží plastové háčky, do kterých se později vypíná drát, který podpírá větve vinné révy. Pravačce ZDAR!
Víkend máme volný, takže podnikneme nějaký výlet do přírody, samozřejmě s naším novým vozem :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat