Cape Kidnappers

V sobotu 21.11. jsme se opět shledali s našimi přáteli z Muriwai beach - Kaličem, Víťou, Monikou a Marťou s tím, že s nimi podnikneme výlet na Ocean beach a Cape Kidnappers. V pozdním odpoledni jsme dorazili na Ocean Beach, kde k našemu překvapení nebylo vůbec nikde možné přenocovat a ještě se parkoviště u pláže mělo přes noc zamykat. Vzhledem k tomu, že poprchávalo a na Ocean Beach toho nebylo nic moc k vidění, jsme jeli zpět směrem Cape Kidnappers. Vůdce výpravy Kalič, rozhodl, že zkusíme hodinu hledat místo a pokud na nic rozumného (zdarma bez většího rizika dostat pokutu od Rangera - cca 200$/noc) nenarazíme, tak pojedeme zpět do Napier, což se speciálně nám dvěma vůbec nechtělo. Všechno dobře dopadlo, když po půl hodinovém bloudění a zkoušení všech možných slepých ulic, jsme narazili na sjezd k řece, kde jsme po řekněme lesní cestě jeli až na úplný konec a tam zakempovali. Uvařili jsme večeři, dali pár pivek, pokecali a šli spát, jelikož nás druhý den čekal poměrně dlouhý trek.

Kalič a Monika vlevo, my uprostřed a Víta s Marťou vpravo

Ranní pohodu při snídani vyrušilo náhle přijíždějící auto. Všichni zbystřili v obavách blížícího se Rangera. Naštěstí se jednalo jen o pár rybářů, kteří zabloudili až na konec cesty v domnění, že se dá projet. Radši jsme to rychle sbalili a jeli přeparkovat na parkoviště výchozí na Cape Kidnappers. Vyrazili jsme kolem 9:45 s tím, že zpáteční trek trvá 5h a High tide (příliv) je v 14:28. Do tohohle výletu jsem příliv a odliv nikdy nebral moc vážně. Chyba! První hodinu a půl se jednalo o krásnou procházku po pláži, kde napravo od nás se tyčili vysoké pískovcové útesy a vlevo oceán s menšími ostrůvky, které se vodní erozí oddělili od zbytku masivu.

Jak dlouho bude tento ostrůvek ještě stát, než jej postupně vlny rozdrolí na písek?

Co následovalo po tomto obrázku bohužel nemáme zdokumentováno, jelikož jsme veškerá elektronická zařízení schovali do batohu. Bohužel před námi vlivem přílivu zmizela pláž a museli jsme obcházet několik útesů po pás ve vodě. Součástí bylo přelézání několika kamenitých úseků a pár skoků z výšky. Nicméně to netrvalo dlouho a my už jsme se blížili na samotný cíp pobřeží - Cape Kidnappers.

Název Cape Kidnappers (v překladu Mys únosců dětí) vznikl z povídky na motivy skutečné události, kdy jeden Maor unesl na toto místo dítě z lodi kapitána Cooka.

V dnešní době se na samotném mysu, nachází několik kolonií ptáků Gannet. Každá kolonie zde má velké množství hnízd s vejci, které společně zahřívají střídavým způsobem. Vždy když se jeden pták zvedne z hnízda hned je nahrazen jiným, který jakoby čeká ve frontě. Jakmile se mláďata vylíhnou, začnou intenzivně pracovat na tréninku létání, který trvá 8-10 týdnů. Po tréninku následuje 7-8 denní cesta do Austrálie, kdy až 70% procent z nich tuto cestu nezvládne.

Bohužel nám už bylo jasné, že cesta po pobřeží nebude proveditelná. Vydali jsme se tedy na zpáteční cestu po šotolinové cestě, kudy jezdí výletní autobus. Cestu jsme si hned od začátku začali zkracovat (kratší, zato nahoru dolů) tzv. Directem (cesta přímo).

Naštěstí nás po hodině cesty potkal pán, který se svým terénním vozítkem byl kontrolovat stavy ovcí a případně vyspravit poničený plot. Sdělil nám, že po cestě je to ještě 20 km (bylo už asi kolem 15h) a zeptal se nás odkud jsme. Na naši odpověď s úsměvem zareagoval: "Crazy Czechs!". 

Sen každého farmáře

Já, Kalič, Víťa

Po cestě zpět nám ještě zastavoval na vyhlídkách a popisoval co kde je. Normálně za to lidi platí těžký prachy, klidně i 300 NZD/osoba. Holt se na nás usmálo štěstí a nebo to měl Kalič dopředu domluvený :-)

Video z našeho výletu: