Jak Peťa a Deny šli do světa: Abel Tasman National Park

Přípravy na Abel Tasman začali v informačním centru v Nelsonu, kde jsme chtěli získat dostatek informací a vzít si nějakou podrobnou mapu. Tady jsme poprvé narazili na naši nepřipravenost. K našemu údivu byly všechny místa na noclehy u vícedenních treků, která jsou si třeba v čas předem rezervovat zabrána. Rozhodli jsme se tedy pro variantu dvou delších jednodenních treků, které byly nakonec lepší variantou.

Mapa Abel Tasman NP

Nakoupili jsme a vydali se přes Richmond a Motueku do zadní-severní části Abel Tasman – Golden Bay. Cesta byla z důvodu přejezdu vysoko položeného Takaka (hodně dlouhé serpentýny v obou směrech) dlouhá asi 2,5 hodiny, s následnou půl hodinou po gravel road (prašná cesta – poslední terénní stupeň sjízdný bez 4x4 pohonu). Konečným bodem byl Totaranui Camgroundu, který byl našim jediným placeným noclehem, jelikož to bylo uvnitř národního parku.

Sedlo Takaka

Odpoledne jsme stihli ještě dvouhodinovou procházku směrem k Awaroa Bay s následným koupáním v oceánu.

Ve středu jsme začali den asi půl hodinovým hledáním Denči slunečních brýlí, které jsme stejně nenašli. Našla je ten stejný den večer úplně uprostřed auta, pod postelí, jak se tam dostali se nikdy nedozvíme – záhada. Poté jsme se vydali na jednodenní trek přes Gibbs Hill na Mutton Cove a následně zpět po pobřeží.

Možnost noclehu na treku

V Campu jsme ještě dali sprchu a vydali se autem směrem k druhému treku. Co určitě stojí za návštěvu je Rawhiti Cave (jeskyně). Z Totaranui asi tak 45 minut autem na výchozí parkoviště. Leckoho by odradila 2 km cesta, která je dle ukazatele měřena na hodinu času. Jedná se o opravdový krpál, kde není kousek cesty rovný. To co ale čeká nahoře je neuvěřitelné. Nikdy jsem nebyl v tak ohromné jeskyni s takovým množstvím krápníků jako tam a navíc díky nepřístupnosti nejde o žádnou komerční a hojně navštěvovanou atrakci.

Denča při výstupu

Stovky stalaktitů

Po sestupu zpět k autu jsme se vydali opět na cestu zpět směr Motueka, kde jsme po půlhodině na vrcholku Takaka sjeli z cesty na gravel road směr Cannan campsite. Klidné místo ve středu Abel Tasman, mezi lesy, za jasného počasí skvělé místo na pozorování hvězd. Druhý den ráno jsme vyráželi opravdu brzy, jelikož jsme věděli, že máme před sebou hodinu cesty autem do výchozího bodu a poté mezi 30 – 35 km trek. Jenže co se nestalo, Denča si předešlý večer dala sušit tenisky pod auto a při odjezdu jsme si toho nevšimli a vzpomněla si na ně přesně na konci gravel road, takže jsme se museli vracet a ztratili jsme asi 45 minut. Brýle a tenisky ve dvou dnech po sobě mi dávali docela zabrat, ale zůstával jsem klidným.

Zatím nejhezčí trek na Novém Zélandu jsme začali v 10h ráno s tím, že jsme netušili, co nás čeká. Naštěstí díky našemu vysokému tempu chodíme úseky okolo 60-70% času psaného na ukazatelích či mapách. První a zároveň od auta nejvzdálenější zastávkou byl Cleopatra Pool, jednalo se o řeku, která v jednom místě stékala ve skále vytvořenou strouhou.

Cleopatra pool

Cestou k Cleopatra pool

Zde jsme se patřičně nasvačili a pokračovali k Anchorage Hut, chatě která byla nejvíce turisticky navštěvovaná a bylo tam také stanoviště vodního taxi, které tam vozilo movitější, fyzicky méně zdatné turisty. Protože jsme toho chtěli stihnout co nejvíc, tak jsme se ještě vydali na výběžek zvaný Pit Head, kde byl opravdu nádherný výhled.

Výhled z Pit Head

Poté již zpět k Anchorage Hut a po stejné cestě zpět k autu. Jelikož mě cesta zpět moc nebavila, tak jsem navrhnul, že bychom mohli běžet. Terén byl tvrdý, rovinatý, občas mírně z kopce, a tak jsme s pár zastávkami na plážích, které jsme po cestě tam vynechali běželi posledních 10 km.